Rostliny ve volné přírodě nikdy nerostou v monokulturách. Vyrůstají ve společenstvích a svým vývojem během roku na sebe navazují, čímž recyklují nahromaděné živiny. Naproti tomu pěstování plodin člověkem v monokultuře je uměle vytvořený a udržovaný ekosystém. Takový ekosystém je nestabilní a bez neustálé lidské aktivity se díky konkurenceschopným plevelům rychle promění v druhově rozmanitější společenstvo rostlin.
Na hektaru druhově bohaté louky může růst i několik stovek druhů rostlin.
Společné pěstování plodin
Pěstování plodin v kombinacích má dlouhou historii. Původní obyvatelé Střední a Severní Ameriky pěstovali symbiotickou kombinaci „tři sestry” - kukuřici, fazoli a dýně. Fazole, jakožto bobovitá rostlina, zachycuje vzdušný dusík a poskytuje ho kukuřici. Ta jí na oplátku poskytuje svou pevnou konstrukci, po které se fazole může pnout a prosperovat z lepšího přístupu ke slunečním paprskům. Dýně využívá volného prostoru mezi rostlinami a pokrývá značnou část povrchu půdy.
Společné pěstování plodin zemědělcům umožňuje efektivně využít volnou půdu v meziřadí a tím zároveň podpořit život v půdě, zvýšit obsah organické hmoty, zlepšit zdraví rostlin a v neposlední řadě si přilepšit i ekonomicky.
Pěstování více plodin na stejné ploše současně má výborný dopad na půdní vlastnosti. Rostliny díky fotosyntéze přes kořeny pumpují do země cukry bohaté na uhlík, kterými se živí celá řada půdních organismů. Každá rostlina vylučuje jiné látky, a tak si každý obyvatel podzemního světa pochutnává na tom, co má rád. Čím pestřejší a bohatší je půdní život, tím lepší je cyklus živin a tím více vody je půda schopna zadržet a zabránit vzniku eroze.
Do meziřadí lze vyset rostliny, které efektivně chrání půdu před srážkami a větrem, zatímco půdu drží pohromadě svými kořeny. Plnit ale mohou i další funkce a mohou se vzájemně podporovat. Například bobovité rostliny umí s pomocí hlízkových bakterií na kořenech vázat vzdušný dusík a ukládat jej do půdy. Efekt bobovitých rostlin nebo meziplodin může být i ekonomicky zajímavý - do půdního profilu umějí navázat 50 až 100 kg dusíku na hektar ročně.
Meziřadí řepky oseté jetelovou směsí, foto: Martin Smetana
Vysetím více druhů plodin na stejné pole se může zvýšit biodiverzita hmyzu. Květy různých rostlin totiž přitahují různé druhy hmyzu, které tak přitáhnou i své predátory. Někteří z nich mohou dokonce působit jako biologická ochrana proti škůdcům, které škodí dalším plodinám. Například kvetoucí bobovité lákají na pyl dospělé pestřenky, jejichž larvy pak mohou požírat mšice na pšenici.
V Česku je společné pěstování plodin známé hlavně v podobě luskoobilních směsí na krmné účely.
Pestřenka pruhovaná - dospělá moucha se živí pylem, její larvy žerou mšice
Druhy společného pěstování
Existuje více agrotechnických možností, jak pěstovat plodiny současně:
relay cropping (překryvné pěstování) - setí plodin s jiným termínem výsevu, například setí jařin do vzrostlých ozimin před jejich sklizní (např. sója do ozimé pšenice). Plodiny na sebe navazují časově - po sklizni ozimů se uvolní prostor pro růst jařin, čímž se prodlouží vegetační pokrytí během roku.
intercropping (současné pěstování) - současný výsev dvou a více druhů plodin nebo meziplodin. Plodiny se mohou sklízet naráz, přičemž semena se mohou oddělit později v třídičce (např. hrách nebo vikev s ovsem nebo pšenicí), nebo sklizeň proběhne postupně (řepka s podsevem jetele lučního).
companion cropping (pěstování s pomocnými plodinami) - pěstování hlavních plodin s pomocnými plodinami, které se nesklízejí (např. řepka s podsevem jetele alexandrijského, pískavice řecké seno a čočky). Úlohou pomocných plodin je ochrana proti škůdcům, zlepšení cyklu živin a zvýšení výnosu hlavní plodiny.
Ve všech případech je díky kombinaci plodin vícenásobný pozitivní vliv na:
ochranu půdy před erozí (během růstu tržní plodiny i po její sklizni)
rozmanitější potravu pro půdní život
vyšší nadzemní i podzemní biodiverzitu
vyšší výnosy na hektar
Intercropping - současné pěstování hrachu s ovsem na jednom poli, foto: www.marekdvorak.com
コメント