Lámeme si hlavu kam s CO2 a řešení možná máme přímo pod nohama. Půda je po oceánech druhé největší úložiště uhlíku na světě. Jak do ní uhlík ukládat? Zůstane v ní? Je carbon farming zemědělství budoucnosti? A jak s tím vším souvisí regenerativní zemědělství?
Pro většinu z nás je půda obyčejná hlína, v lepším případě zásobárna vody nebo zdroj pro vypěstování téměř veškeré naší potravy. Půda však hraje zásadní roli i při regulaci světového klimatu. Funguje jako obrovské přirozené úložiště uhlíku.
Superúložiště uhlíku v půdě
Půda zadržuje dvakrát tolik uhlíku než rostliny. V Evropě ho obsahuje více než 70 miliard tun. Přes polovinu z toho je uloženo v rašeliništích ve Finsku, Švédsku, Irsku a Británii. Odhaduje se, že 0,1 % uhlíku uloženého v evropské půdě odpovídá ročním emisím až 100 milionů aut.
V posledních desetiletích však schopnost zemědělsky obhospodařovaných půd zadržovat obrovské objemy uloženého uhlíku slábne. Jak je to možné? Může za to způsob hospodaření. Na některých místech ztratily obdělávané půdy až 70 % půdního uhlíku. Zastánci sekvestrace uhlíku v půdě jsou přesvědčeni, že změna způsobu hospodaření může pomoci uhlík v půdě uchovat, nebo dokonce jeho množství zvýšit.
Co je sekvestrace půdního uhlíku a jak probíhá?
Sekvestrace půdního uhlíku nastává, když rostliny zachycují a ukládají (sekvestrují) atmosférický oxid uhličitý (CO2) v půdě a zvyšují množství půdních zásob uhlíku. Rozkládající se rostlinná hmota se spolu s uhlíkem, který obsahuje, stává součástí půdy, než ji mikrobi rozloží a uhlík uvolní zpět do atmosféry.
Všechny rostliny vstřebávají prostřednictvím fotosyntézy z atmosféry CO2, a tvoří tak vlastní biomasu. Neroste jen jejich nadzemní část, ale k podobnému růstu dochází i pod zemí. Kořeny do půdy neustále uvolňují různé organické složky a krmí půdní mikroorganismy. Zvyšuje se tak biologická aktivita v půdě a uvolňují se živiny, které potřebují rostliny k růstu. Určitý podíl uhlíku se přeměňuje ve stabilní organické složky, které uhlík uzavřou a udržují jej mimo atmosféru po stovky let.
Doba, po kterou uhlík zůstává v půdě, než se vrátí do atmosféry, se výrazně liší v závislosti na klimatu, složení půdy a dalších faktorech. Například přeměna pastviny na zemědělskou půdu může tento proces urychlit a uvolnit velkou část sekvestrovaného uhlíku zpět do atmosféry. Na druhou stranu postupy jako bezorebné zemědělství nebo výsadba krycích plodin mohou zpomalit rychlost ztráty uhlíku v půdě a potenciálně dokonce zvýšit jeho množství. Způsob, jak na půdě hospodaříme, má tedy obrovský vliv na to, jak půda zadržuje uhlík.
Comments